Menu Zavřeno

Patron

Patronem letošní pouti je bl. P. Richard Henkes, mučedník z koncentračního tábora v Dachau, který působil na území naši ostravsko – opavské diecéze a který byl 14. září 2019 blahořečen v německém Limburgu.

Obraz bl. otce Richarda Henkese v kostele v Hati

P. Richard Henkes se nebál říci pravdu

Pater Richard Henkes, SAC se narodil 26. května 1900 v Ruppachu západně od Limburgu. Roku 1919 vstoupil do Společnosti katolického apoštolátu (SAC, zvaní též pallotini) a dne 6. června 1925 byl v Limburgu vysvěcen na kněze.

Jako učitel působil ve studijních zařízeních pallotinů v Schönstattu a v Alpen, od roku 1931 pak v Horním Slezsku, ve městech Katscher (dnes Kietrz) a Frankenstein (Ząbkowice Śląskie).

Při mimořádných úkonech duchovní správy ukázal jako postní kazatel a exercitátor především mladým lidem cestu, jak žít svou vírou v době nacismu. Postavil se jednoznačně proti národněsocialistickému názoru a odvážně zvěstoval poselství křesťanství. Věděl, že nacismus je ideologie zla a nenávisti, zároveň byl hluboce přesvědčen o velikosti Ježíšova poselství lásky a navíc měl v sobě sílu a odvahu obojí nejen srozumitelně a nahlas pojmenovat, ale také konkrétně a prakticky uskutečnit.

V roce 1941 se stal duchovním správcem malé farnosti Strahovice na Hlučínsku. Sílu čerpal z hluboké mariánské úcty a z Eucharistie. Kromě plnění povinností faráře se též věnoval exerciciím v exercičním domě sv. Josefa v Bránici a vystupoval jako kazatel na různých místech v širokém okolí.

Následoval svého Spasitele až na Golgotu

Jeho činnost byla sledována gestapem. Na základě udání byl 8. dubna 1943 pro „pobuřování národa z kazatelny“ zatčen a odvezen do Ratiboře /dnešní Polsko/. Odtud v jednom dopise napsal:

„Na počátku jsem se ještě modlil za své osvobození, ale nyní jsem se probojoval dál, a i kdybych musel jít do tábora, řekl bych stejně tak ´Deo gratias´ jako při svém zatčení… Nyní nastala doba, kdy my kněží následujeme svého Spasitele do Getseman a možná až na Golgogu… A tak už nemám strach.“

10. července byl pak poslán do koncentračního tábora Dachau, ze kterého napsal: „Jdu za svou cestou s Bohem“. Díky potravinám zasílaným farníky ze Strahovic patřil k těm, kteří mohli alespoň z mála rozdávat. Mnohým tak nejen fyzicky, ale i psychicky pomohl láskou přežít na tomto místě bez lásky, jak sám uvedl: „Člověk je vydán lidské krutosti, a tak má smysl jen jedno – odevzdat se zcela radikálně Bohu.“

Německý „Maxmilián Kolbe“

Když v prosinci 1944 vypukla v koncentračním táboře tyfová epidemie, byly některé vězeňské bloky (mezi nimi i „český“ blok č. 17) prohlášeny za uzavřené bloky smrti. Tehdy se P. Richard Henkes – vědom si náročných požadavků evangelia i rizik provázejících jeho rozhodnutí – přihlásil jako dobrovolný ošetřovatel k péči o nemocné a umírající. Zde platilo jasné táborové pravidlo: „Kdo se odváží vstoupit mezi infekčně nemocné, nemůže se vrátit mezi živé.“ Mnohým tak daroval v posledních chvílích života jako člověk lidskou blízkost, mnohým jako kněz skrze svátosti blízkost Boží.

Zde se seznámil také s P. Josefem Beranem, pozdějším pražským arcibiskupem a pražským kardinálem, od něhož se učil českému jazyku.

Po třech měsících této služby nemocným však sám smrtelně onemocněl a své nemoci 22. února 1945 podlehl. Jeho tělesné ostatky byly zpopelněny a popel tajně převezen mimo koncentrační tábor. V neděli 7. června 1945, v den 20. výročí jeho primice, pak byl popel tohoto mučedníka lásky k bližnímu, přirovnávaného k polskému knězi P. Maxmiliánu Kolbemu, slavnostně uložen do hrobu na hřbitově pallotinů v Limburgu.

Diecézní proces o životě, ctnostech, smrti a pověsti svatosti služebníka Božího P. Richarda Henkese byl zahájen v roce 2003 za účasti ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze v německém Limburgu. Uzavřen byl v lednu 2007 a dokumenty byly následně odeslány vatikánské Kongregaci pro blahořečení a svatořečení. 22.12.2018 uznal papež František mučednictví P. Henkse a podepsal kanonizační dekret. 

zdroj: por. cirkev.cz